Informace o žalobách

V souladu s § 49f odst. 5 zákona o auditorech zveřejňuje Rada následující informace o správních žalobách proti rozhodnutí o přestupku a výsledku soudního přezkumu:

Další soudní aktuality

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. 12. 2024, č. j. 18 A 13/2024-66, byla zamítnuta žaloba auditorské společnosti ATLAS AUDIT s.r.o. (ev. č. 300) ve věci přestupku nesoučinnosti při kontrole kvality. V téže věci je podána auditorskou společností kasační stížnost.

Ústavní soud nálezem ze dne 4. 6. 2025, sp. zn. Pl. ÚS 19/24, rozhodl, že ustanovení § 6 odst. 3 zákona o auditorech není protiústavní (nevede k nepřiměřenému omezení práva na podnikání a provozování jiné hospodářské činnosti dle čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Podle dotčeného ustanovení „Komora pozastaví auditorské společnosti výkon auditorské činnosti, pokud proti ní bylo zahájeno trestní stíhání pro trestný čin spáchaný úmyslně, a to do dne, kdy nabude právní moci rozhodnutí, kterým se toto trestní stíhání končí.“

Z odůvodnění nálezu Rada upozorňuje na následující část argumentace:

47. Úvahu zákonodárce, že k oslabení důvěryhodnosti auditorské společnosti postačuje už zahájení jejího trestního stíhání pro úmyslně spáchaný trestný čin, lze považovat za racionální. Sdělení obvinění z trestného činu, kterým se počíná trestní stíhání, je podmíněno zjištěním skutečností odůvodňujících závěr, že byl spáchán trestný čin, je-li současně dostatečně odůvodněn závěr, že jej spáchala dotyčná osoba (§ 160 odst. 1 trestního řádu). I při respektování presumpce neviny (čl. 40 odst. 2 Listiny) tedy lze uzavřít, že už zahájení trestního stíhání pro úmyslný trestný čin signalizuje určitý stupeň důvodného podezření proti konkrétní auditorské společnosti, které se může přenášet do hodnocení důvěryhodnosti auditorské společnosti i výsledků jí provedeného auditu. Jde ale o preventivní opatření – je třeba zdůraznit, že žádným způsobem nepředjímá vinu auditorské společnosti v trestněprávní rovině. (…)

51. (…) Auditorská činnost je vysoce specifická a odborně náročná, přičemž jak již bylo uvedeno, její podstatou je ověření spolehlivosti vlastních tvrzení auditovaného subjektu ve světle neveřejných podkladů předložených při auditu. Význam důvěryhodnosti osoby auditora (zde specificky auditorské společnosti) je pro takovou činnost zcela zásadní. Podle názoru Ústavního soudu lze racionálně předpokládat, že na důvěryhodnost auditorské společnosti má z pohledu veřejnosti vliv vedení jakéhokoli trestního stíhání pro úmyslný trestný čin bez ohledu na to, jak úzkou souvislost měl mít skutek s auditorskou činností.

61. (…) pochybnosti o integritě auditorské společnosti snižují důvěryhodnost závěrů, k nimž dospěla při provádění auditorské činnosti. To poškozuje jak zájmy třetích osob, které ze závěrů auditu vycházejí a musejí být schopny a ochotny se na ně spolehnout, tak (zprostředkovaně) zájmy samotného auditovaného subjektu. Přísná regulace má proto působit preventivně proti "řetězovému znevěrohodnění" celého systému auditu. Existence externího auditu není samoúčelná. Výstup z činnosti auditora, u něhož už a priori není naplněn předpoklad důvěryhodnosti, popírá samotný smysl a účel auditu v rámci celého systému dohledu nad fungováním trhu.

Návazně na cit. nález Ústavního soudu rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 18. 7. 2025, č. j. 5 As 154/2023-80, o zamítnutí kasační stížnosti auditorské společnosti CSA, spol. s r.o. směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2023, č. j. 8 Ad 12/2021-44. Tímto rozsudkem byla aprobována předchozí rozhodnutí Rady a Komory ve věci pozastavení výkonu auditorské činnosti v režimu § 6 odst. 3 zákona o auditorech.